Můj další výlet byl do malé vesnice Quírara. Jel jsem s Josem, který dříve pracoval v Quíravě v nutričním centru. Nyní pracuje v nutričním centru v Guachochi, pro které moji známí staví hliněný ekologický dům. Před několika lety mexická vláda vybudovala ve státě Chiuhaua 36 nutričních center Ceranam. Cílem bylo poskytnout indiánským matkám a jejich dětem lepší lekářskou péčí a stravu. Nedostatek vody a deště způsobuje malou úrodu a špatnou výživu Tarahumara dětí.
Vyrazili jsme brzo ráno z Guachochi autobusem, který jede do Creelu. Po hodině a půj jízdy jsme vystupili na křižovatce Los Casitas. Tady se nám podařílo svést se pickupem, který vezl učebnice do školy v Quíravě. Dvacet kilometrů po nově budované prašné cestě uběhlo velmi rychle a ja byl rád, že jsme už na místě. Quírava je malá vesnice, které ma cca 200 obyvatel školu prvního a druhého stupně. Jose zde pracoval několik měsíců v nutričnim centru, kde jsme přespali.
Navštívili jsme několik místních rodin a jednu rodinu, která žije osum let v nedaleké jeskyni. Zajímalo mě co jedí Tarahumara indiani a jak získávají potravu. Žena, která žije s dvěma dětmi a mužem v jeskyni nám prozradila, že deně snedí 2 kg kukuřice, ze které se hlavně pečou placky (tortillas) a kilo fasolí. Přes zimu nejedí skoro žádnou zeleninu a ovoce jen občas nopal (kaktus) a vejce. Mají jednu krávu a 100 koz, ale maso z nich jedín jen občas a mléko z nich nemají. Kozy prodávají za 500 pesos (cca 1000 kč).
Když se večer Jose podíval do počítače kolik kalorií a proteinu obsahuje půl kg kukuřice a čtvrt kila fasolí, tak jsme zjistili, že takto kombinovaná dieta je dostačující pro dospělého člověka, ale ne plně pro těhotné a kojící matky. U místního starosty jsme zjistili, že posledních deset let tu moc neprší a tak vypěstuje jen 500 kg kukuřice, což je polovina běžné úrody. Má několik stromů broskví, ale vetšinu jich musí prodat, aby uživil svojí šestičlenou rodinu. Během zimy (prosinec - duben) je v noci chladno a tak se tu nedá pěstovat žadná zelenina. V Ceranamu mají skleník, ale moc ho nepoužívají. V knize o Meděném kaňonu sem se dočetl, že původní obyvatelé Anasazi, kteří zde žili před 1000 lety, měli také problém s pěstováním dostatku potravy a trpěli nedostatkem železa, které získavali převážně z masa.
Překvapilo mě, že ve vesnicí mají ekologické pastikové záchody, které místním poskytla vláda. Bohužel ne všechny fungovaly, jak by měli a z některých si místní vylepšili svá obydlí.
Byl jsem rád, že jsem mohl opět trochu nahlédnout do života indiánů.
Žádné komentáře:
Okomentovat