Tampico a Mexická ropa

Cesta do Tampica nočním autobuem byla pohodlná. V autobuse jeli jen 3 další lidé a autobus cestou nikde nestavil - dost jiná zkušenost než mé poslední cestování autobusem v Nepalu a Indii. První třída, která má velmi luxusní autobusy stála 390 pesos a trvala 7 hodin. Z autobusového nádraží jsem taxíkem za 60 pesos (městské taxiky jsou levnější) dojel na Playa Miramar a vydal jsem se hledat levné ubytování u pláže. Pláž a hotely vypadali dost pustě a tak jsem doufal, že ceny budou přijatelné. V hotelu Miramar však chtely 860 pesos a moc velký zájem o mě nejevili. Kousek od pláže jsem, ale našel levné ubytování - pokoj se sprchou za 150 pesos. Syn majitele hned vedle provozoval Internetovou kavárnu a tak jsem měl zdarma připojení. Pláž byla téměř prázdá a moře příjemně teplé a tak jsem si konečně trochu odpočinul po více jak měsíčním pracovním maratonu. Zkamaradil jsem se se synem majitele Ivanem, kterému je 23 let a provozuje dvě internetové kavárny a přes týden ještě vyučuje angličtinu a matematiku na základní škole. Jeho přítelkyně nedávno odjela za příbuznými do Atlanty a tak si vyřizoval americké vízum, aby se mohl jet za ní podívat. Bohužel i přes to, že má zaměstnání a je docela dobře zajištěný vízum nedostal. Prý musí být zaměstnán déle a tak má smůlu a jeho přítelkyně také. To je ta americká svoboda. Ivanovo přání je být milován a budounost mexika nevidí moc růžově. Kousek od hotelu, kde jsem bydel je největší Mexická rafinerie ropy. Při pohledu na hořící věže jsem si připadal skoro jako doma v Kralupech, jen zápach tu byl trochu silnější. Překvapilo mě, že Mexiko je čtvrtý největší producent ropy na světě. To je asi hlavní důvod proč ekologická stopa Mexika je 3.8 globálích hektarů na 1 obyvatele (1.5 planet)) i když teměř polovina obyvatel je stále velmi chudá. V Internetové kavárně jsem potkal dva bratry madˇary, kteří jdou pěšky kolem světa. Z Madˇarska vyšli před dvěma roky a celou 40.000 km pěší cestu kolem světa planují na 6 let. Spí ve stanu a každy den ujdou půměrně 30 km. Prošli Evropu, západní Afriku, USA a ted' směřijí z Mexicka do Chile a pak přes Austálii do Indie. Celou jejich cestu je možné sledovat na http://worldwalk-peacetour.info . Ivan mi chtěl udělat radost a tak mě vzal do města do jedné "vegetariásnké" restaurace "Carrots ensaladas". Měli tu různé druhy salátů, ale jak se ukázalo tak v mém těstovinovém byla ukrytá šunčička. Být vegetariánem v Mexiku asi opravdu nebude moc jednoduché. V centru Tampica je velký přístav, kde ale nekotvily žádné velké lodě. Na cestě zpět jsme se stavili u jezera ve kterém se to hemžilo krokodýlama, prý ale lidi moc často nežerou. V neděly odpoledne přijela Eliška z Monterrey a tak jsem byl rád, že mam zase tlumočnici. Má komunikace ve španelštině je stále téměř nulová a anglicky tu skoro nikdo nemluví. Kousek od hotelu jsme našli retsauraci, kde měli výborné placky se sýrem a rýží a druhý den nám dokonce udělali vařenou zeleninu. Eliška odjela v pondělí večer do Monterrey a já se vydal nočním autobusem do Verecruzu na olsvavu 199 let nezavislosti Mexika na Španělsku.