Ráno nám místní věnovali má oblíbená granátová jablíčka, která rostla všude okolo, a dvě placky čerstvého chleba, a tak jsme měli super snídani. Po snídani jsme se vydali na průzkum našeho okolí. Brzo jsme zjistili, že se nacházíme uprostřed velmi starého – napůl rozbořeného města, kde stále žijí lidé a kde mají i plyn. Vypadalo to, že část města se postupně rekonstruuje. Před odjezdem k nám přijel chlap na motorce, a že prý ho máme následovat. Dovedl nás ke svému nedalekému domu, kde na nás čekala hostina – čaj, výborné cukroví a granátová jablíčka. Po hodině posezení v domě, kde možná byl i Oldřich, jsme vyrazili k cca 100 km vzdálenému Yazdu.
Ještě než jsme zastavili ve městě, nás tři mladí kluci, kteří jeli v autě vedle nás, pozvali na oběd. Zavedli nás do velmi hezkého hotelu a restaurace, který byl bývalým Karavanserájem, což je místo, kde se zastavovaly karavany, a tak možná i místo, kde se zastavil Oldřich. Oldřich o Yazdu píše, že je to třetí nejbohatší město Persie, že je nejblíže Horní Indii, že zde roste málé hroznové víno zelené jako tráva a že město je vzdáleno pouhý den od pouště, kterou Oldřich nazývá „moře písku“ . Vinice ani víno jsem nenašel, ale to, že jsme v poušti, bylo patrné ze čtyřicetistupňového vedra. Naši mladí hostitelé studují na místní soukromé universitě, ale pouze jeden mluvil dobře anglicky a moc ho nezajímalo, kdo jsme a co děláme. Jídlo v restauraci bylo velmi dobré. Pracovala tu jedna holka. Mluvila velmi dobře anglicky, tak jsem jí vysvětlil, že sháním pro mé auto použitý rostlinný olej. K mému vekému překvapení mi přinesla půl litru oleje z kuchyně. Olej prý vylévají, a tak více neměli. Přála by si, aby byl svět bez válek, a bojí se samoty. Byl jsem moc rád, že se mi konečně podařilo získat aspoň trochu oleje. Po obědě jsme se rozloučili s našimi hostiteli a jeli k hotelu, kde se ubytovali moji noví známí, a já zaparkoval auto. Hned vedle stála krásná mešita, která ma prý nejvyšší minarety v Íránu (50 m). Mešita byla velmi hezká a mladý průvodce nám ukázal a vysvětlil různé nápisy vytvořené z kachliček a ukázal kanály v podzemí. Po prohlídce mešity jsme vyrazili ke dvěma vežím ticha, které stojí nedaleko města a kam zaoriastriani (místní náboženství před Islámem) dávali mrtvá těla, která pak snědli ptáci. Trochu nám trvalo, než jsme objevili dva kopce, a když jsme se vyškrábali na vrchol, tak už byla skoro tma. Stáli jsme uprostřed pohřebiště, odkud jsou krásně vidět okolní hory a celé město. Dolů jsme slézali za tmy. Vrátili jsme se zpět do města a já zaparkoval auto hned vedle hotelu a šel si trochu odpočinout. Vzbudil jsem se až v deset večer a šel do blízké internetové kavárny „Happy Internet“, kde mě nechali až skoro do půlnoci. Na cestě zpět jsem kousek od auta narazil na veselou rodinku se třemi mladými holkami, které se hned chtěly se mnou fotit a byly jak utržené ze řetězu. Bylo zajímavé vidět veselé mladé lidi, kteří se chovají přirozeně. Ještě jsem udělal pár nočních fotek a šel spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat