Ráno nás vzbudili dělnici, kteří hned vedle bagrovali velkou jámu. Přeparkoval jsem auta. Poté jsem šel vyfotit mešitu a podívat se na město z minaretu. Plánovali jsme dojet až k pakistánským hranicím (cca 600 km), a tak jsme vyrazili kolem 9 hodiny. Po cestě jsme se stavili v Bamu, které v roce 2003 zničilo velké zemětřesení. Nová část města byla jedno velké staveniště a staré město s hradem, které bylo téměř celé zničené, znovu stavěli z hlíny a na slunci vysušených cihel. Byl velmi zvláštní pocit procházet se městem, které bylo zničené zemětřesením. I když na obnově starého města pracovalo docela dost lidí, zabere asi ještě dlouho dobu. U Bamu jsem ještě doplnil nádrže levnou naftou a vyrazili jsme směr Zahedán. Většina cesty byla pouští s teplotou kolem 40 stupňů. V autě nemám klimatizaci, ale s otevřeným oknem to nebylo tak strašné. V Zahedanu, které je posledním velkým městem od pakistánských hranic, nám už nechtěli prodat žádnou naftu. Po smlouvání nám nabídli 20 l za 80.000 rialů což je asi 25x dráž než oficiální cena, a tak jsme odjeli směr k hranicím. Za městem jsme se zeptali u policejní kontroly, jestli můžeme jet k hranicím, ale řekli nám, že až ráno s policejním doprovodem. Dovolili nám přespat na parkovišti u policejní stanice a já jim nabídnul projekci fotek z cesty do Egypta. Rozbalil jsem kino přímo před policejní stanicí a má prezentace měla více jak 20 diváků. Asi v půlce dorazil velitel, kterého to trochu překvapilo, ale nechal nás být. Místo v šest prý pojedeme až v 8, a tak jsme padli do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat