Ráno jsem se probudil a zaplaval v moři. Voda mi připadala docela teplá. Když se přehnala bouřka, tak jsem se vydal na prohlídku lodě, u které jsem spal. Jak jsem zjistil, tak to bylo nové muzeum slavného Atatürka (otce Turků ), lodˇ se jmenovala Banderama a byla replikou lodi, na které z Istanbulu do Samsunu přijel Atatürk a kde se svými blízkými plánoval osvobození Turecka. Vzhledem k tomu, že se jednalo o repliku a že lod’a celý areál muzea byl otevřen teprve před několika lety, to na mě působilo trochu moc ideově. Po prohlídce lodi a muzea v podpalubí, kde byly hlavně fotografie Atatürka, jsem se vydal na cestu do Trapezuntu. Celá, cca 300 km dlouhá, cesta vedla hned podél Černého moře po nové čtyřproudé silnici. Jak jsem se později dozvěděl, díky této nové silnici bylo zničeno spousta pláží. Do Trapezuntu jsem dorazil v osm hodin večer a po krátkém dohadování na ceně za parkování, za které chtěli 4 YTL za hodinu, což mi připadalo přehnané, jsem cenu usmlouval na 3 YTL. Hned v první restauraci, kam jsem šel pro olej, jsem narazil na dobře mluvícího chlápka, kterému jsem vysvětlil, že hledám místa, která navštívil před 600 lety Oldřich. Pracoval jako lodní mechanik pro Chevron, a tak ho moc zajímalo, jak se dá jezdit na rostlinný olej. Majitelka restaurace mi přinesla 20 l oleje a já měl radost, jak dobře začala má cesta v Trapezuntu, odkud začíná Oldřichův cestopis. Dozvěděl jsem se, že v Trapezuntu je starý křestanský kostel Sv. Sofie (Aya Sofia), který zde stál již před příjezdem Oldřicha. Taky znali Ziganu (horu), která leží na cestě do Erzurumu a kde by měl být hrad stejného jména, který popisuje Oldřich. Ještě jsem se dozvěděl, že nedaleko Trapezuntu je starý těžko přístupný křestanský klášter Sumela, který zde byl už před Oldřichem. Na cestě k Mc Donaldu jsem ještě potkal kluka, který prodával pusinky a který byl tanečník a měl prý českou holku Lenku. Jak z něj ale později vypadlo, tak těch holek měl asi více. V Mc Donaldu jsem se seznámil se studenty, kteří mi pomohli vysvětlit vedoucí moji potřebu oleje. Ta pro mé „ekologické“ aktivity ale neměla moc pochopení a odkázala mě na vedení Mc Donaldu v Turecku. Jak jsem se už dozvěděl v Istanbulu, tak Mc Donald v Turecku použitý olej prodává, a to docela draho. Takže z oleje nic nebylo. Moji noví známí mě zavedli do kavárny, kde měli wifi Internet a kde mi nabídli zdarma čaj a koláč. Moc se jim líbily moje fotky a já zjistil, že majitelka se narodila v Německu a její sympatický manžel měl zájem o mé auto na olej. Nabídli mi přespání u nich doma a já jim ukázal můj mobilní domeček. Parkoviště už nikdo nehlídal, a tak jsem jel k muzeu Aya Sofia. Na cestě jsem potkal mladého kluka, který mně ukázal cestu, a se kterým jsem si ještě povídal v autě. Bylo mu 22 let, studuje vysokou školu a bude učitelem. Jezdí jako steward v dálkových autobusech. Jeho největší přání je se oženit. Prozradil mi, že nemá žádnou „girlfiend“, protože je to moc drahé, a také, že je ještě panic. Popřál jsem mu, aby se mu jeho přání brzo splnilo, a kolem druhé ráno jsme se rozloučili.
Žádné komentáře:
Okomentovat