Ráno jsem se šel zeptat do restaurace na parkovišti, jestli nemají trochu oleje. Po ukázce fotek a vysvětlení anglicky mluvící obsluze, na co potřebuji použitý rostlinný olej, mi věnovali celé 2 litry. Pokračoval jsem po dálnici směrem na Istanbul. Dálnice byla většinou tříproudá téměř bez aut a já jsem dělal pravidelné zastávky v restauracích u každé benzínky. V Mc Donaldu ani u Burger Kingu jsem moc nepochodil, ale v další restauraci již ano. Po trochu složitějším vysvětlování, se kterým mi pomohl anglicky mluvící šef policie, jsem vyfasoval pět dvacetilitrových kýblů s olejem. Když jsem ale začal olej na parkovišti před restauací filtrovat, tak jsem zjistil, že olej je jen na povrchu a že pod ním se skrývá hustá hmota, kterou nelze přefiltrovat. Ze 100 l jsem nakonec získal necelých 20 a zbytek jsem zase vrátil udivenému zaměstnanci do restaurace.V restauraci měli zdarma wifi, které, jak jsem zjistil, je na většině restaurací, a tak jsem zůstal přes noc a doplnil informace o cestě na svém Internetu. Restaurace byla celou noc otevřená, zavírali až s východem slunce. Docela mě překvapilo, jak je v Turecku draho. To, že nafta stojí 2.80 a benzín přes 3.20, mně moc nevadilo, ale to, že jídlo bude dražší než u nás, jsem nečekal. Taky jsem moc nechápal, co tu lidé dělají, čím se živí. Při pohledu z auta jsem si připadal jako v Německu.
Žádné komentáře:
Okomentovat