Ráno jsem ještě využil připojení na Internet a po obědě jsem vyrazil na prohlídku paláce Isaca Pasi, který je na kopci hned za městem. Palác byl bohužel v rekonstrukci, a tak se dal prohlédnout jen zvenku. Z kopce byl ale krásný pohled na krajinu. Na parkovišti jsem se seznámil s Adamem, sedmnáctiletým klukem, který tam prodával náhrdelníky. Jeho přání je být učitelem angličtiny a na mou otázku, jestli má holku, mi sdělil, že je to pro něj moc drahé. Do města jsem svezl dva domorodce a vydal se k nedaleké íránské hranici. Po cestě mě zaujala malá kurdská vesnice pod Araratem, a tak jsem se zastavil a udělal spoustu fotek dětí a Araratu. Na hranicích byla několikakilometrová fronta nákladních aut, kterou jsem ale předjel. Po odbavení na turecké straně, které bylo bez problému, se otevřela velká železná vrata a já vjel do Íránu. Hned se mě ujal pohraničník, který mě zavedl dovnitř. Tam mi nejdříve zkontrolovali pas a pak jsem šel vyřídit auto. Všichni byli velmi přátelští a komunikovali v angličtině. Potřebovali kopii mého pasu a víza, ale byl problém, že v kopírce, která ležela na zemi, nebyl žádný papír. Jeden voják, co taky něco kopíroval, mi jeden list papíru věnoval a já okopíroval pas a vízum, ale bohužel přes sebe. Takže mi zbýval ještě den pokus na druhou stranu, který se naštěstí podařil. Zrovna zapadalo slunce, a tak celníci spěchali se po celodenním půstu najíst a napít. Když se posilnili, tak mi zběžně prohlédli auto a já jim ukázal, jak se dá ujet 4 000 km na 10 l nafty. Auto se jim líbilo, a tak jsem je ještě vyfotil a vyrazil do Íránu. Vzhledem k ramadánu, kdy jsou restaurace většinou zavřené, jsem v Turecku nasbíral v pěti restauracích jen cca 30 l oleje, a tak již pomalu olej docházel. V prvním městě jsem vyměnil 10 tureckych lir (cca 5 Euro), za které jsem u taxikáře dostal 15 000 riadů. Vůbec jsem nechápal, jaký je kurz, ale 15 000 mi připadalo OK. Zastavil jsem se u dvou benzínek, kde ale neměli žádný diesel. Věděl jsem, že v Íránu je benzín a nafta na příděl a že může byt problém sehnat naftu. Na další benzínce naftu měli a dali mi 30 l, za které jsem zaplatil jen neuvěřitelných 5 000 rialů (cca 10 kč) ( 1 l nafty 165 rialů, 1 l benzínu 1000 rialů).
Vzhledem k probděné předešlé noci jsem ujel ještě 30 km a přespal na parkovišti u silnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat