Ráno jsem vyrazil na prohlídku obrovského dómu, který si jako své mausoleum nechal postavil Mongolský chán. Jedná se o jednou z nejvyšších cihlových kopulí. Bohužel vnitřek již více jak čtyřicet let zakrývá obrovské lešení. Z prvního patra jsem udělal foky okolí. V místní knihovně jsem se seznámil s archeologem, který zde pracuje a napsal soustu knich o historii Íránu. Zrovna dokončuje knihu Hedvábné stezky v Íránu. O Oldřichovi a jeho cestopisu ale nic něvěděl, zato já jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací o tomto městě. Dóm byl prý postaven během pouhých deseti let a jeho dekorace zabrala další tři roky. Město v době návštěvy Oldřicha mělo více jak půl milionu obyvatel a mongolští vládci si ho zde postavili, protože jim okolní krajina připomínala Mongolsko. I když z původního města zbylo jen několik budov, bylo opět zajímavé si představit, jak to zde asi vypadalo, když tu byl Oldřich. Oldřich píše, že zde král Peršanů tráví jen léto a že na zimu jezdí ke Kaspickému moři. Tuto informaci ale místní historici popřeli. Před odjezdem jsem se ještě podíval na hrobku, která je asi 2 km od centra, a vyrazil do Teheránu. Do Teheránu jsem dorazil kolem osmé hodiny a zaparkoval nedaleko F…. Dnes končí ramadán, a tak jsem čekal, že bude na ulicích spousta lidí, ale ulice byly skoro pázdné a většina obchodů zavřených. U místních veksláků se mi podařilo vyměnit dalších 20 Euro, a tak jsem zašel do blízké restaurace. Dal jsem si pizzu a seznámil se tu se sedmnáctiletým studentem, jehož přáni je být jako Einstein. Na cestě k autu jsem si dal můj oblíbený melounový koktejl. V „koktejl baru“ mě oslovili dva mladí kluci, kteří mluvili velmi dobře anglicky. Měli tři dny volno, tak chtěli vyrazit do města. Pozval jsem se k sobě. Dali jsme si čaj a povídali. Jednomu z nich bylo 25 let a učí angličtinu, pracuje 12 hodin denně. Vyprávěl mi, že je ještě panic a že nemůže sehnat žádnou holku. Všechny holky prý mají zájem jen o kluky z bohatých rodin. Jeho největší přáni je mít vlastní rodinu a žít v jiné zemi. Ulice Teheránu po půlnoci byly skoro prázdné, tak jsme vyrazili na noční projížďku městem. Nic moc zajimavého jsem sice neviděl, ale udělal jsem si malou představu o tomto patnáctimilionovém městě. Rozloučili jsem se ve tři ráno a já chtěl dojet za město a přespat na dálnici do Esfahánu. Už začínalo svítat a já náhle uviděl obrovskou mešitu, u které staly jeřáby. Když jsem k ní přijel, zjistil jsem, že se jedná o mešitu věnovanou Chomejnímu. Na parkovišti všude spalo spousta lidí, a tak jsem tu přespal i já.
Žádné komentáře:
Okomentovat