Ráno mě Husain vzbudil v 7 hodin, ale že prý se mnou jet nemůže, a tak jsme se rozloučili. Posnídal jsem meloun, který mi Husain večer koupil, a vydal se směrem k vesnici Kandovan, která leží 40 km od Tabrízu a je, podobně jako turecká Kappadokia, vytesaná ve skále. Po cestě se mi podařilo naplnit celou nádrž – 86 l za 14.000 rialů. Do Kandovanu jsem dorazil po obědě a byl jsem tu jediný turista. Za 1.000 rialů jsem koupil v místním obchodě půl kila sušených meruněk, za 2.500 riálů půl kila mandlí a za 200 rialů dvě chlebové placky. Poobědval jsem v autě. Když začalo pršet, tak jsem si šel lehnout. Vzbudil jsem se, když už skoro zapadalo slunce, a tak jsem vyběhnul, abych aspoň něco nafotil. Místní byli přátelští, ale ženy se fotit nechtěly. Fotil jsem tedy domečky ve skalách, děti a chlapy. Plánoval jsem večer jet do ::: , dalšího města které popisuje Oldřich a kde měl v té době letní sídlo vládce Persie. Přišli ke mně dva kluci, co mluvili velmi dobře anglicky, a tak jsme si začali povídat. Studují na nedaleké univerzitě a teď mají ve škole prázdniny, a tak sem přijeli na výlet. Byl čas večeře, oni už 15 hodin nic nepili a nejedli. Pozval jsem je ke mně „domů“ a zatopil jsem. Vyprávěli mi, že by chtěli taky cestovat a že moc spokojení tu nejsou. Pozvali mě k nim na univerzitu, kde mají Internet, ale bylo to opačným směrem, a tak jsme se rozloučili a já vybral fotky a dopsal blog. Ve tři ráno začal hodinu vyhrávat místni rozhlas, a tak jsem byl rád, že jsem ještě nespal – a to jsem si myslel, že ve vesnici bude větší klid než ve městě.
Žádné komentáře:
Okomentovat