Ráno bylo krásné počasí, a tak jsem přefiltroval olej, který jsem dostal v Tapezunu, a vydal se krásnou horskou krajinou k 100 km vzdálenému Erzurumu. Okolo cesty byly jen holé skály a občas malá vesnice a lomy. Asi 50 km od Erzurumu mě zastavili policajti (poprvé v Turecku), že jsem prý jel 101 km/h a měl jsem jet jen 90. Snažil jsem se jim vysvětlit, že mám před sebou dlouhou cestu a že mám jen 10 lir. Pokuta byla 100 lir a prý ji můžu zaplatit až na hranicích – 50 Euro. Ukázal jsem jim, jak se dá jezdit na olej, a udělal fotku na památku. Už jsem si myslel, že policie, které je v Turecku hodně, žádná auta nestaví, a tak to byla docela dobrá zkušenost. V další vesnici jsem zastavil u benzínky, kde jsem si nechal umýt auto. Potkal jsem tam jednoho chlápka, který uměl anglicky, a tak jsem se snažil zjistit, jestli jsou v okolí nějaké doly, o kterých se Oldřich zmiňuje. Jak jsem po cestě viděl, tak dolů je v okolí hodně. Velmi ho zaujala možnost jezdit na olej, a tak jsem mu dal na sebe kontakt. Před Erzorumem jsem vzal místního, který stál u cesty. Anglicky neuměl, a tak jsme si moc nepopovídali. Jen jsem zjistil, že je ženatý a má 3 děti. Když jsem ho vysazoval na začátku Erzorumu, tak mě předjelo zelené obytné auto vemi podobné mému, a tak jsem za ním vyrazil. Dohnal jsem ho na světlech a zjistil, že to jsou Francouzi – kluk s černoškou. Zastavili jsme v centru a já zjistil, že mají dvě šestiměsíční dvojčata a že jsou s nima již 4 měsíce na cestě a jedou také do Indie. Cestovat chtějí čtyři roky. Chtěli jsem se jít někam najíst, ale vzheledem k ramadánu žádná restaurace nebyla otevřená, a tak jsem je pozval ke mně „domů“, kde jsme se zavřeli před zvědavými Turky, pro které jsme byli velká atrakce. Dvojčata byla opravdu moc krásná, udělal jsem jim prostor na mojí posteli, kde se mohli plazit. Po našem pozdním obědě jsme na žádost velitele dopravní policie přeparkovali auta a vydali se na prohlídku města. Erzurum je další město, o kterém Oldřich píše, že je to nejvýše položené město na světe. Leží ve výšce 2000 m a má přes půl milionu obyvatel, čemuž se mi nechtělo věřit. Objevili jsme starou mešitu a školu, která zde byla již ve 12. století. Černoška a dvojčata budila velkou pozornost a místni se chtěli fotit, a tak jsem byl ve svém živlu. Nakonec jsem vyfotil děti, které nabíraly vodu u studny. Na cestě zpět jsem se jěště stavil v jedné restauraci, kde večeřeli Turci, kteří mě hned zvali dál a zajímalo je, co tu dělám a kam jedu. Ukázal jsem jim své album a vysvětlil, že sháním olej, žádný ale neměli. Přeparkovali jsme auta a já hned usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat