Ráno jsem se šel podívat na kostel Sv. Sofie, který zde stál již v době, kdy Trapezunt navštívil Oldřich. Kostel byl později používán jako mešita a od padesátých let slouží jako muzeum. Byl to pro mě zvláštní pocit stát na místě, kde musel být i Oldřich, a dívat se na pozůstatky nástěnných maleb s křestanskými motivy. Z kostela byl hezký výhled na město a na moře. Po tomto prvním setkání jsem se vydal na cestu ke klášteru Soladana, který je ve skalách asi 30 km od Trabezuntu. Za Tarepuntem jsem zastavil v jedné vesnici, kde byl zaparkovaný červený turecký obytný vůz. Jeho majitel měl hned vedle pekárnu a rád mi ukázal vnitřek auta. Kromě koupelny tam měl velký rozkládací gauč a DVD s televizí. Cestuje ale prý jen po turecku a obytné auto mu dělal jeho kamarád. Líbilo se mu moje auto, ale o levný pohon na použitý rostlinný olej moc zájem neměl. Tak jsem si ho aspoň vyfotil. Vedle u stánku jsem nakoupil kilo lískových ořechů, které rostou všude okolo, a ještě jedno kilo fíků. Na cestě ke klášteru jsem zastavil turistům, kteří stáli kousek u silnice. K mému překvapení se jednalo o Poláka a Češku, kteří cestují měsíc po Turecku a měli také namířeno k nedalekému kláštěru, a tak jsem je vzal s sebou. Vyměnili jsme si své dojmy z Turecka a shodli jsme se na tom, že je to tu mnohem dražší, než jsme čekali. Kláštěr byl velmi těžko přístupný. Byl přilepený na skále a vedla k němu strmá cesta, a tak se můj Olda (mé auto) trochu zapotil a já při pohledu dolů občas také. Klášter byl bohužel jen částečně přístupný a nikdo nemluvil anglicky, a tak jsme si jen prohlídli nástěnné malby a společně poobědvali. Další místo, které jsem chtěl najít, byl hrad Zigana, o kterém se zmiňuje Oldřich. Na mapě jsem našel kopec Ziganu, přes který vede ve 2 300 m silnice do Ersurumu. Ptal jsem se po cestě několika lidí, ale o hradu nikdo nic nevěděl, a tak jsem aspoň vyfotil ceduli s napisem Zigana. Své nové známé jsem vysadil pod Ziganou a již za tmy jsem pokračoval v cetě do Erzurumu. Cesta vedla v horách ve výšce 1500-2000m. Po cca 100 km jsem zastavil a přespal na parkovišti
23.9.08
Po stopách Oldřicha Bohéma
Ráno jsem se šel podívat na kostel Sv. Sofie, který zde stál již v době, kdy Trapezunt navštívil Oldřich. Kostel byl později používán jako mešita a od padesátých let slouží jako muzeum. Byl to pro mě zvláštní pocit stát na místě, kde musel být i Oldřich, a dívat se na pozůstatky nástěnných maleb s křestanskými motivy. Z kostela byl hezký výhled na město a na moře. Po tomto prvním setkání jsem se vydal na cestu ke klášteru Soladana, který je ve skalách asi 30 km od Trabezuntu. Za Tarepuntem jsem zastavil v jedné vesnici, kde byl zaparkovaný červený turecký obytný vůz. Jeho majitel měl hned vedle pekárnu a rád mi ukázal vnitřek auta. Kromě koupelny tam měl velký rozkládací gauč a DVD s televizí. Cestuje ale prý jen po turecku a obytné auto mu dělal jeho kamarád. Líbilo se mu moje auto, ale o levný pohon na použitý rostlinný olej moc zájem neměl. Tak jsem si ho aspoň vyfotil. Vedle u stánku jsem nakoupil kilo lískových ořechů, které rostou všude okolo, a ještě jedno kilo fíků. Na cestě ke klášteru jsem zastavil turistům, kteří stáli kousek u silnice. K mému překvapení se jednalo o Poláka a Češku, kteří cestují měsíc po Turecku a měli také namířeno k nedalekému kláštěru, a tak jsem je vzal s sebou. Vyměnili jsme si své dojmy z Turecka a shodli jsme se na tom, že je to tu mnohem dražší, než jsme čekali. Kláštěr byl velmi těžko přístupný. Byl přilepený na skále a vedla k němu strmá cesta, a tak se můj Olda (mé auto) trochu zapotil a já při pohledu dolů občas také. Klášter byl bohužel jen částečně přístupný a nikdo nemluvil anglicky, a tak jsme si jen prohlídli nástěnné malby a společně poobědvali. Další místo, které jsem chtěl najít, byl hrad Zigana, o kterém se zmiňuje Oldřich. Na mapě jsem našel kopec Ziganu, přes který vede ve 2 300 m silnice do Ersurumu. Ptal jsem se po cestě několika lidí, ale o hradu nikdo nic nevěděl, a tak jsem aspoň vyfotil ceduli s napisem Zigana. Své nové známé jsem vysadil pod Ziganou a již za tmy jsem pokračoval v cetě do Erzurumu. Cesta vedla v horách ve výšce 1500-2000m. Po cca 100 km jsem zastavil a přespal na parkovišti
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat