V Istanbulu jsem byl jen 24 hodin, ale vzhledem k probíhajícímu ramadánu a pátku, kdy mají muslimové svátek, jsem o zážitky neměl nouzi. Ráno po páté hodině mě vzbudil zpěv muezzina z Modré mešity, vedle které jsem měl zaparkované auto. Můj plán byl navštívit muzeum v Aya Sofia a palác Topkapi. Začal jsem potkávat a fotit samé zajímavé lidi. Nejzajímavější setkání bylo se dvěma učitelkami angličtiny. Povídali jsme si více jak 2 hodiny. Obě učí angličtinu ve stejné škole, kde mají šedesát dětí. Šel jsem s nimi na večeři, která pro ně po patnáctihodinovém půstu byla vysvobozením z hladu a žízně. Jedna z nich už ani moc nemluvila a vypadala dost unaveně. Jedli jsme hned vedle Modré mešity v restauraci, která byla plná Turků. Jakmile se ozval zpěv oznamující čas modlitby a také západu slunce, tak se všichni vrhli na připravené jídlo a vodu a za půl hodiny byla restaurace skoro prázdná. Mé nové známé měly k večeři polévku a rýži s hovězím masem. Já jsem si dal jen polévku s rýží a salátem. S olejem to však byl vzhledem k probíhajícímu ramadánu větší problém. Hned první večer jsem sice dostal cca 5 l, ale většina restaurací neměla buď nic, nebo jen pár litrů a v Mc Donaldu mi nechtěli nic dát bez svolení vedení, což by v mém případě bylo asi dosti obtížné. Zážitků jsem měl až moc, a tak jsem o půlnoci odjel z Istanbulu a přespal na parkovišti za městem.
Žádné komentáře:
Okomentovat